Červen 2009

Ilya Kovalchuk # 17

30. června 2009 v 9:20 Útočníci NHL
Dle Vašeho hlasování v anketě, že Vás zajímají současné hvězdy NHL, jsme se rozhodli psát více článků do rubrik brankáři NHL, obránci NHL a útočníci NHL. Svůj článek už aktuálně dostal Jose Theodore, nyní do rubriky nepřidáme útočníků NHL nikoho menšího, než je Ilya Kovalchuk.

Ruské, z Kalininu (dnešního Tveru) pocházející, levé křídlo se narodilo 15. dubna 1983. Jelikož je Tver nedaleko Moskvy, bylo prvním, profesionálním angažmá mladého Kovalchuka mužstvo Spartaku Moskva. Tam vydržel až do roku 2001, kdy byl draftován Atlantou, a sice jako jednička. Tím se zapsal nesmazatelně do historie, jako první, z první pozice draftovaný Rus v NHL.
První ročník za oceánem odehrál tedy Kovalchuk v dresu Atlanty, v letech 2001 a 2002. A hned první sezóna nabyla vůbec špatná. Za 65 utkání zaznamenal Kovalchuk 51 bodů a k překonání třiceti brankové hranice mu scházel jeden jediný zásah. Následující ročník následoval zase zlepšení ve hře Kovalchuka. Za 81 zápasů se tentokrát trefil už 38 krát do branky a s 29 asistencemi se nakonec vyšplhal v tabulce produktivity až k 67 bodům. V dalším ročníku, 2003/2004 odehrál stejnou porci utkání, avšak dal 41 branek a celkově si připsal 87 kanadských bodů. Právě těchto 41 branek je důležitých, neboť jich stejně hodně a zároveň nejvíce v celé NHL dali i Rick Nach a Jarome Iginla. A tak patří Maurice Richard Trophy za sezónu 2003/2004 hned třem hráčům.
Následovala výluka v zámoří a tak sezónu 2004/2005 strávil Ilya Kovalchuk jako většina Rusů působících v NHL doma, v Rusku. Většinu ročníku odehrál v Kazani, dokončil ho však v Atlantu Mytišči.
Sezóna po výluce byla zatím to nejvydařenější v Kovalchukově kariéře: Pomineme-li první, nováčkovskou sezónu odehrál v ročníku 2005/2006 Kovalchuk nejméně utkání v dosavadní kariéře (přesto jich bylo 78), dal nejvíce branek (52) a připsal si nejvíce bodů (98). V dobrých výkonech Kovy, jak se Kovalchukovi přezdívá, pokračoval i nadále. Sezóna 2006/2007 totiž byla úspěšná pro celou Atlantu, neboť se Trashers poprvé za dobu své existence dostali do play off. Porážku 4:0 na zápasy od rangers sice neodkázal odvrátit ani Kovalchuk, s ročníkem 2006/2007 byli ale všichni v Atlantě nad rámec spokojeni.
Dva další ročníky byly v duchu těch předchozích. V sezóně 2007/2008 dokázal vyrovnat Ilya své střelecké maximum, když dal znovu 52 branek, v letošním ročníku se zase přehoupl podruhé přes 90 bodů.
Ilya Kovalchuk je komplexní útočník. Je rychlý, plný elánu, nikdy když se řítí do pásma, obránce netuší, zdali tento nebezpečný útočník nebude střílet, nepokusí se o kličku nebo chytře nenahraje. Kovalchuk je tahounem v organizaci Trashers a v Atlantě si jsou toho všichni vědomi. Na eventuální nedostatek přízně u fanoušků si nemůže stěžovat. A co popřát Kovalchukovi do budoucna? Aby se mu povedlo překonat hranici 100 bodů a aby se dočkal také nějakého týmového úspěchu v NHL, ne jen s ruskou reprezentací, se kterou je již mistr světa či stříbrný z olympiády.

Tady se ještě podívejte na 10 nejhezčích akcí levého křídla s číslem 17:

Aktualizovaná nabídka karet

29. června 2009 v 6:39 Hokejové kartičky - na prodej
Všechny karty jsou z NHL a ve stoprocentním stavu. Postupně zde vždycky najdete nadpis série, výpis karet, které jsou k mání a ilustrační obrázek jednotlivé série. Nikde není uváděna cena, neboť je dohodou, možná je i výměna. Pro detaily pište na pavel.brezina@chello.at .

Victory 2006/2007:
Můžete být vlastníky těchto karet:

Tuomo Ruutu, Chicago
Alex Tanguay, Colorado


Victory 2007/2008:
A dostupné jsou tyto karty:

Dwayne Roloson, Edmonton, brankář
Mike Ribiero, Dallas
Cristobal Huet, Montreal, brankář
Johan Holmqvist, Tampa Bay, brankář
Eric Fehr, Washington
Jonathan Cheechoo, San Jose
Sheldon Souray, Montreal
Scott Mellanby, Atlanta
Jordan Staal, Pittsburgh
Jarett Stoll, Edmonton
Nathan Horton, Florida
Patrick Marleau, San Jose
Nikolai Chabibulin, Chicago, brankář
Owen Nolan, Phoenix
Brian Gionta, New Jersey
Dan Boyle, Tampa Bay
Tomas Holmstrom, Detroit


Victory 2008/2009:
K mání jsou následující karty:

Scott Niedermayer, Anaheim
Marian Hossa, Pittsburgh
Ryan Smyth, Colorado
Tomas Holmström, Detroit
Chris Minard, Pittsburgh, ROOKIE
Martin Erat, Nashville
Carey Price, Montreal, brankář
Jussi Jokinen, Tampa Bay
Martin Brodeur, New Jersey, brankář
Michael Peca, Columbus
Colby Armstrong, Atlanta
Brendan Shanahan, New York Rangers
R.J. Umberger, Philadelphia
Brian Rolston, Minnesota
Ryan Getzlaf, Anaheim
Travis Zajac, New Jersey
Ilya Kovalchuck, Atlanta
Pavel Datsyuk, Detroit
Mike Cammalleri, Los Angeles
Jason Pominville, Buffalo


Ultra Fleer 1994/1995:
Můžete mít tyto karty:

Vladimir Konstantinov, Detroit
Boris Mironov, Edmonton
Nathan Lafayette, Vancouver
Mikael Nylander, Calgary
Alexei Zhitnik, Los Angeles
Grant Ledyard, Dallas
Anatoli Semenov, Anaheim
Iain Fraser, Quebec
Curtis Joseph - brankář, St. Louis
Valeri Zelepukin, New Jersey
John Vanbiesbrouck - brankář, Florida
Rob Niedermayer, Florida
Glenn Anderson, New York Rangers
Chris Joseph, Tampa Bay
Robert Kron, Hartford
Stephane Quintal, Winnipeg
Gilbert Dionne, Montreal
Pat Lafontaine, Buffalo
Bryan Smolinski, Boston



Between The Pipes 2002/2003 - Tomáš Vokoun, Nashville a SP Autehnic 2007/2008 - Henrik Zetterberg, Detroit:


Pro Set 1991/1992:
K mání jsou tyto karty:

Mark Recchi, Philadelphia
Claude Lapointe, Quebec
Frank Pietrangelo, Hartford, brankář
Pat Verbeek, Hartford
John Cullen, Hartford
Mikael Andersson, Hartford
Craig Simpson, Edmonton
Pat Elynuik, Winnipeg


Upper Deck 2008/2009 série 1+2:

Můžete mít následující karty:

Marek Židlický, Minnesota
Roman Hamrlík, Montreal
Miroslav Šatan, Pittsburgh
Tomas Holmström, Detroit
Brian Campbell, Chicago
Drew Stafford, Buffalo
Dan Ellis, Nashville, brankář
Jack Skille, Chicago
Brenden Morrow, Dallas
Jason Chimera, Columbus
Patrick Eaves, Carolina
Adam Foote, Colorado
Sergei Samsonov, Carolina
Christopher Letang, Pittsburgh
Matthew Lombardi, Calgary
Fedor Tyutin, Columbus
Antero Nittymäki, Philadelphia, brankář
Tomáš Plekanec, Montreal
Saku Koivu, Montreal
Radek Bonk, Nashville

NHL Entry Draft 2009

28. června 2009 v 12:17 NHL
Byla sobota, 27. červen roku 2009 a v Bell Centru, v domácí hale Montrealu Canadiens, právě probíhal 47. draft NHL. První volbu měli v základní části nejhorší Islanders z New Yorku, hned za nimi, druzí byli na řadě zástupci Lightning z Tampy Bay. Oba týmy si vybraly dle očekávání, Ostrované ukořistili útočníka Tavarese a Blesky zase obránce Hedmana. Přehled všech draftovaných hráčů v prvním kole, tedy těch nejlepších třiceti nováčků, najdete zde (Po pořadovém čísle volby je jméno budoucího klubu, jméno samotného hráče, země z které pochází a pozice na které nastupuje.):

1. New York Islanders - John Tavares, Kanada, centr
2. Tampa Bay Lightning - Victor Hedman, Švédsko, obránce
3. Colorado Avalanche - Matt Duchene, Kanada, centr
4. Atlanta Thrashers - Evander Kane, Kanada, centr
5. Los Angeles Kings - Brayden Schenn, Kanada, centr
6. Phoenix Coyotes - Oliver Ekman-Larsson, Švédsko, obránce
7. Toronto Maple Leafs - Nazem Kadri, Kanada, centr
8. Dallas Stars - Scott Glennie, Kanada, pravé křídlo
9. Ottawa Senators - Jared Cowen, Kanada, obránce
10. Edmonton Oilers - Magnus Pääjärvi-Svensson, Švédsko, levé křídlo
11. Nashville Predators - Ryan Ellis, Kanada, obránce
12. New York Islanders - Calvin de Haan, Kanada, obránce
13. Buffalo Sabres - Zack Kassian, Kanada, pravé křídlo
14. Florida Panthers - Dmitrij Kulikov, Rusko, obránce
15. Anaheim Ducks - Peter Holland, Kanada, centr
16. Minnesota Wild - Nick Leddy, USA, obránce
17. St. Louis Blues - David Rundblad, Švédsko, obránce
18. Montreal Canadiens - Louis Leblanc, Kanada, centr
19. New York Rangers - Chris Kreider, USA, centr
20. New Jersey Devils - Jacob Josefson, Švédsko, centr
21. Columbus Blue Jackets - John Moore, USA, obránce
22. Vancouver Canucks - Jordan Schroeder, USA, centr
23. Calgary Flames - Tim Erixon, Švédsko, obránce
24. Washington Capitals - Marcus Johansson, Švédsko, centr
25. Boston Bruins - Jordan Caron, Kanada, pravé křídlo
26. Anaheim Ducks - Kyle Palmieri, USA, centr
27. Carolina Hurricanes - Philippe Paradis, Kanada, centr
28. Chicago Blackhawks - Dylan Olsen, Kanada, obránce
29. Tampa Bay Lightning - Carter Ashton, Kanada, pravé křídlo
30. Pittsburgh Penguins - Simon Despres, Kanada, obránce

Několik poznámek na závěr:

John Tavares byl jedničkou draftu a také nejvýše draftovaným útočníkem i Kanaďanem.

Victor Hedman na druhé pozici se stal nejvýše draftovaným Švédem, tím pádem i hráčem z Evropy a obráncem.

Nejvýše umístěným Rusem se stal ze 14. pozice na Floridu putující Kulikov, Nick Leddy z pozice 16. byl nejvýše umístěným zástupcem USA.
V prvním kole byli draftováni tedy jen Kanaďané, Švédi, Američané a jeden Rus. Na řadu se nedostal ani žádný brankář.

V druhém kole, celkově z 31. pozice vybraný Mikko Koskinen se stal nejvýše vybraným Finem a zároveň i brankářem.

Richard Panik z 52. pozice byl nejlépe umístěným Slovákem, Andrej Nestrašil vybraný až ze 75. místa byl nejlepším Čechem.

Na 137. místě skončil Thomas Larkin, rodák z Londýna s italským občanstvím.

V 7. kole na 183. místě vybraný Kirill Gotovets se stal nejlépe vybraným Bělorusem.

Ke konci draftu se za své země zapsali také Oliver Lauridsen z Dánska a Dominik Bielke z Německa.

Jako vždy bylo vybráno nejvíce mladíků z Kanady, z Evropanů potvrdili svůj vzestup Švédové.

Nové katričky - od Lukáše Veleckého

26. června 2009 v 16:40 Hokejové kartičky - vlastní sbírka
Nedávno jsem se spojil s Lukášem Veleckým, opravdu profesionálem, co se hokejových karet týče. Lukáš připravuje vlastní balíčky s kartičkami, vždy po 10 kusech. Balíček stojí 140 KČ a v každém je garantovaně jedno jersey, patch či autograph. Když vezmete v potaz, že cena samotných jersey karet se pohybuje normálně nad 100 korunami, je toto skvělá nabídka. Objednal jsem si několik balíčků, v 6, které jsem otevřel, byly následnující karty:

Patch s písmenkem L ze dresu Codyho McLeoda a Stars in the Making se Sidneyem Crosbym (Ceník Beckett kartu hodnotí v přepočtu na 420 KČ):
Dual jersey karty Chrise Cheliose a Erica Staala, jersey Darcyho Tuckera, Teema Selänneho a Scotta Gomeze, stejně jako jersey legendy Glenna Andersona:


Mezi dalšími kartami jsem pak vybral ještě několik dalších, velice pěkných na ukázku:

Jsem velice spokojen a s Lukášem se určitě zase spojím a objednám si další balíčky. Všem mohu případný obchod s ním jen vřele doporučit, pro detaily navštivte Lukášovy stránky na http://www.hockeycollector.websnadno.cz/Home.html .

Padající hvězda Jose Theodora

21. června 2009 v 14:21 Brankáři NHL
Jose Theodore zažil skvělý start v NHL. Rodákovi z Lavalu se naskytla možnost chytat za Canadiens a tato nabídka se, obzvláště pokud jste z Kanady neodmítá. Bylo mu tedy teprve 20 let a odbyl si v ročníku 1996/1997 svou premiéru v NHL. V následujících letech na sobě pracoval a od roku 2000 byl už pánem v brankovišti Canadiens. Milník jeho kariéry byla sezóna 2001/2002. Odchytal 67 utkání, v průměru obdržel jen 2,11 branky na utkání a jeho úspěšnost zákroků se vyšplhala na opravdu vynikajících 93,1 %. Získal Vezina Trophy, Roger Crozier Saving Award a i Hart Trophy, samozřejmě si v únoru roku 2002 zahrál i All Star Game v Los Angeles. Craig Rivet, Theodorův spoluhráč v Montrealu pravil po sezóně 2001/2002: ,,Jestli máte nějaké pochybnosti o Joseho zisku Hart Trophy, tak si přehrajte jakékoliv naše letošní utkání. Pak už žádné pochybnosti mít nebudete. On je zkrátka tím nejlepším, koho máme.''
Theodore za sebou měl úchvatný rok, o kterém si mohl leckterý brankář nechat zdát. Všichni novináři, trenéři i experti se shodli na tom, že Theodore má teď dveře otevřené kamkoliv, neboť byl všemi uznávaný, mladý, nadějný gólman. Očekávání pro příští sezóny byla tedy patřičně velká. A Theodore nikoho nezklamal. I nadále si udržoval solidní statistiky, byl týmu oporou a Canadiens se účastnili vyřazovacích bojů. Výlukovou sezónu Jose odchytal v klidu ve Švédském Djurgardenu. Ovšem ten suveréní Theodore jako v roce 2002 už Jose zkrátka nebyl, a po výluce toto tvrzení platilo dvojnásob. Nastal pozvolný pád Joseho Theodora. Špatný přípravný kemp před sezónou 05/06, později v sezóně nevyrovnané výkony, hrozné statistiky i neúspěch týmu provázely Theodorův konec u Canadiens. A ačkoliv se Jose a organizace Habs právě během přípravného kempu dohodli na nové, tříleté smlouvě, měli po 35 zápasech všichni dost. A Theodore se stěhoval do Denveru. Jeho novým zaměstnavatelem se logicky stalo Colorado Avalanche.
V novém klubu se neprezentoval Theodore nejlépe, hned se zranil a v základní části dochytal už jen posledních 5 utkání ročníku. Reputaci si trochu napravil v 9 utkáních play off, ale jak vedení tak fanoušci nebyli přesvědčení, že udělal generální manažer Pierre Lacroix dobře, když angažoval Theodora.
Theodorova hvězda začala postupně čím dál tím více upadat. A tento pád nezastavily ani dva další ročníky, 2006/2007 a 2007/2008, ve kterých se Coloradu moc nedařilo, a Theodore se v brankovišti pravidelně dělil o práci s Peterem Budajem, který ho nakonec i vytlačil a stal se jedničkou. Vedení Avalanche nemělo důvod drahého brankáře držet, když byl Budaj mnohem levnější a chytal stejně lépe.
Theodore se tedy potřetí ve své kariéře v NHL stěhoval, a zatím naposledy. Jeho posledním a také aktuálním zaměstnavatelem jsou Capitals z Washingtonu. Ale ani v hlavním městě USA to nebylo, jak se říká, to pravé ořechové. Letošní sezóna byla z Theodorova pohledu zase jen průměrná, ne-li špatná. V základní části dostával hodně gólů a moc střel nepochytal (úspěšnost zákroků jen 90,01%), v play off chytal katastrofálně a capitals došli, tam kam došli hlavní díky superhvězdě Ovechkinovi mladíčkovi v brance - Varlamovi. A právě Varlamov a i český mladíček Neuwirth jsou aktuálně Theodorovými největšími soupeři. Ročník 2009/2010 se musí Josemu povést, jinak to s ním bude vypadat opravdu špatně. Brankáře, který za poslední roky chytal podprůměrně, má vysoký plat a jehož sebevědomí asi také není momentálně to nejvyšší, by totiž asi žádný klub nechtěl. Doufejme ale pro Theodora, že to tak daleko nedojde, že ve Washingtonu zůstane a že se jeho kariéra po čtyřech letech rychlé jízdy z kopce otočí o 180° a začne se zase ubírat do kopce. Nahoru, na výsluní. Ale jak už bylo řečeno, lehké to Theodore mít nebude, povede se mu zastavit svůj vlastní pád, nebo ne? To i další nám prozradí sezóna NHL 2009/2010!

I když Theodore v Montrealu dávno nechytá a v poslední době úžasnými zákroky neoplývá, tato videa Vám připomenou, že Jose chytat pořád umí a že si v minulosti získaná ocenění zaslouží:



Tečka za ročníkem 2008/2009

19. června 2009 v 16:51 NHL
Byl čtvrtek 18.6.2009 a v Las Vegas, v pro hokej zcela netradičním městě, se předávala individuální ocenění NHL. Ke konci června to byla opravdu ta poslední akce NHL pro sezónu 2008/2009. A opět bylo předávání cen v režii jednoho muže - Alexandera Ovechkina. I když kanadské bodování základní části i play off vyhrál a Conn Smythe Trophy získal Evgeni Malkin, nejlepší střelec letošního ročníku - Ovechkin sklidil více cen. Za 56 branek obdržel už po konci základní části Maurice Richard Trophy, včera úspěšně obhájil již vloni získanou Hart Trophy a také Lester B. Pearson Award. Ovechkin je aktuálně prostě tím nejlepší, nejoblíbenějším a nejrespektovanějším hokejistou na světě. Letošní úspěchy a přízeň fanoušků si získal mimo jiné nedujícími brankami:


Nejlepším brankářem letošního ročníku byl bezpochyby Tim Thomas. Brankář Bostonu se podělil s Manny Fernandezem o William M. Jennings Trophy pro tým, jehož brankáři dostali v průměru nejméně branek. Sám pak do sbírky trofejí přidal ještě Vezina Trophy a Roger Crozier Saving Award. To nejlepší Tima Thomase z letošní sezóny je tady:




Na kompletní přehled letošních vítězů všech udělených trofejí se můžete podívat zde:

Presidents' Trophy (nejlepší tým NHL v základní části, co se bodů tyče): San Jose Sharks

Prince of Wales Trophy (nejlepší tým východní konference): Pittsburgh Penguins

Clarence S. Campbell Bowl (nejlepší tým západní konference): Detroit Red Wings

Art Ross Trophy (vítěz kanadského bodování): Evgeni Malkin, Pittsburgh Penguins

Bill Masterton Memorial Trophy (trofej za oddanost hokeji): Steve Sullivan, Nashville Predators

Calder Memorial Trophy (nejlepší nováček ročníku): Steve Mason, Columbus Blue Jackets

Conn Smythe Trophy (nejužitečnější hráč play off): Evgeni Malkin, Pittsburgh Penguins

Frank J. Selke Trophy (nejlépe bránící útočník): Pavel Datsyuk, Detroit Red Wings

Hart Memorial Trophy (nejlepší hráč ročníku): Alexander Ovechkin, Washington Capitals

Jack Adams Award (nejlepší trenér sezóny): Claude Julien, Boston Bruins

James Norris Memorial Trophy (nejlepší obránce sezóny): Zdeno Chára, Boston Bruins

King Clancy Memorial Trophy (trofej za humanitární přínos k hokeji): Ethan Moreau, Edmonton Oilers

Lady Byng Memorial Trophy (hráč s nejvíce gentlemanským chováním): Pavel Datsyuk, Detroit Red Wings

Lester B. Pearson Award (nejlepší hráč ročníku dle hlasování ostatních hráčů): Alexander Ovechkin, Washington Capitals

Maurice 'Rocket' Richard Trophy (nejlepší střelec ročníku): Alexander Ovechkin, Washington Capitals

NHL Plus/Minus Award (vítěz bodování +/-): David Krejčí, Boston Bruins

Roger Crozier Saving Grace Award (udělen brankáři s nejvyšší procentuální úspěšností zákroků): Tim Thomas, Boston Bruins

Vezina Trophy (nejlepší brankář sezóny): Tim Thomas, Boston Bruins

William M. Jennings Trophy (trofej pro tým, jehož brankáři obdrželi nejméně branek): Tim Thomas a Manny Fernandez, Boston Bruins

NHL Lifetime Achievement Award (ocenění za životní dílo): Jean Béliveau

Vítězové neoficiálních trofejí zde (vždy první tři nejlepší):

Messier Award (hráč prokazující nejlepší vůdcovské schopnosti): Jarome Iginla, Zdeno Chára, Sidney Crosby
Foundation Award (pro hráče prokazující nejvíce charitativní činnost): Rick Nash, Alexej Kovaljov, Dustin Brown
Fan Fav Award (nejoblíbenější hráč u fanoušků): Roberto Luongo

Na závěr ještě první, druhý a nováčkovský All Star Team:

První All-Star Team:
Tim Thomas - Mike Green, Zdeno Chára - Jarome Iginla, Jevgenij Malkin, Alexandr Ovečkin.

Druhý All-Star Team:
Steve Mason - Nicklas Lidström, Dan Boyle - Marián Hossa, Pavel Datsyuk, Zach Parise.

All-Rookie Team:
Steve Mason - Drew Doughty , Luke Schenn - Bobby Ryan , Patrik Berglund , Kris Versteeg.


To už je opravdu vše ze sezóny 2008/2009m u té další naviděnou, naslyšenou a napočtenou!

Stanley Cup míří do Pittsburghu!

13. června 2009 v 9:18 NHL
A je to tady. Stanley Cup po sedmnácti letech opět zvedli nad hlavu hráči Pittsburghu Penguins. Po strhujícím posledním utkání v Detroitu se tak mnoha hráčům splnil celoživotní sen.
Ale Tučňáci to vůbec neměli jednoduché. Po prvních dvou zápasech prohrávali 0:2 a série se stěhovala do Pensylvánie. Domácí prostředí svěřenci trenéra Dana Bylsmy využili dokonale a výhry 4:2 a 4:2 nechávaly finále otevřené. Poté ale přišla v Joe Louis Aréně studená sprcha v podobě prohry 0:5 a zdálo se, že je rozhodnuto. Parta kolem Crosbyho a Malkina však ukázala neuvěřitelnou psychickou odolnost a doma se jim povedlo vyhrát těsně 2:1.
V noci z pátku na sobotu se tedy muselo rozhodnout. Vyprodaná hala v Detroitu se těšila na poslední utkání sezony, po kterém si jeden z celků odnese Stanley Cup.
Do branky se postavili dle očekávání na straně Rudých Křídel Chris Osgood, branku Pittsburghu hájil Marc-André Fleury, který byl jednou z hlavních postav Penguins.
První třetina nabídla spíše takové oťukávání a čekání na chybu soupeře. Čekání na první branku nebralo konce. Dočkali jsme se až ve druhé části. Ve dvaadvacáté minutě se po chybě obránce Stuarta k puku dostal Evgeni Malkin, přihrál před branku Maximu Talbotovi, který přes obránce otevřel skóre utkání, nutno říci, že velice pěknou a přesnou střelou, mezi nohy brankáře Osgooda.
O chvíli později se vyznamenal Fleury proti střele Helma, na druhé straně se únik nepodařilo zakončit Mattu Cookovi.
Několik okamžiků na to přišla rána pro Pittsburgh v podobě naražení Sidneyho Crosbyho Johanem Franzénem na mantinel, po kterém strávil kapitán Penguins zbytek prostřední části v šatně a ve třetí třetině uskutečnil pouze jedno střídání.
Z Tučňáků vyzařovalo obrovské odhodlání vyhrát. Těsně po začátku druhé půle utkání přišla situace 2 na 1, kdy jeli Kunitz a Talbot proti jedinému obránci. Max Talbot zvolil řešení jako z hokejové učebnice, rozhodl se sám vystřelit a přesnou střelou do levého horního růžku nedal Osgoodovi ani minimální šanci.
Přes přestávku se věhlasný trenér Mike Babcock pokusil vyburcovat své svěřence k vyrovnání. Ale Detroit jakoby ztratil energii. Přestala se dařit rozehrávka a ostatní šance ztroskotali buď na vynikajícím Fleurym nebo na propracované a odhodlaně hrající defenzivě Tučňáků.
V 54. minutě přeci jen svitla naděje. Po nenápadné střele od modré se Fleury jen ohlédl a poprvé se rozezněla siréna znamenající domácí gól. Tlak Detroitu neměl konce, ale Pittsburghu pomohlo i velkou měrou štěstí. Niklas Kronwall trefil jen břevno a v poslední sekundě se při power play osamocenému Lidströmovi nepodařilo vyrovnat. To byl asi nejdůležitější zákrok v mladé kariéře Marca-André Fleuryho. Také ho za to spoluhráči notně pochválili.

Několik poznámek na závěr:

Evgeni Malkin získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off, určitě k tomu přispělo i jeho skvělých 36 bodů ve vyřazovací části.

Miroslav Šatan se konečně dočkal. Slovenský forward pozvedl ve 34 letech nad hlavu svůj první Stanley Cup.

Bill Guerin nebyl v 38 letech sice nejstarším mužem na hřišti, ale tím nejzkušenějším Tuňákem, co zvedal nad hlavu trofej Lorda Stanleye.

Petr Sýkora kvůli zlomenině nohy rozhodující, 7. finálové utkání nehrál. Přesto se ale raduje spolu se zbytkem týmu z vítězství. V základní části přispěl k úspěchům Pens 25 brankami a 21 asistencemi.

Jiří Hudler asistoval Ericssonovi na jedinou branku, kterou Detroit vstřelil.

Sidney Crosby se stal v jednadvaceti letech nejmladším kapitánem, který triumfoval ve Stanley Cupu.

Marián Hossa je smutným hrdinou letošního finále. Po loňském finálovém neúspěchu přestoupil z Pittsburghu do Detroitu, ironie osudu je, že v repríze loňského finále se radovali v noci Tučňáci a Hossa tak nezískal Stanley Cup ani vloni, ani letos.

Závěrem Vám nabízíme kompletní letošní soupisku Penguins = seznam letošních vítězů SC:

Útočníci:

Craig Adams, Matt Cooke, Sidney Crosby, Pascal Dupuis, Ruslan Fedotenko, Eric Godard, Bill Guerin, Dustin Jeffrey, Tyler Kennedy, Chris Kunitz, Evgeni Malkin, Chris Minard, Miroslav Šatan, Jordan Staal, Petr Sýkora, Jeff Taffe, Maxime Talbot a Michael Zigomanis.

Obránci:

Philippe Boucher, Mark Eaton, Hal Gill, Alex Goligoski, Sergei Gonchar, Kris Letang, Ben Lovejoy, Brooks Orpik a Rob Scuderi.

Brankáři:

John Curry, Marc-André Fleury a Mathieau Garon.



A do třetice všeho dobrého zase kartičky

11. června 2009 v 22:25 Hokejové kartičky - vlastní sbírka
Třetí a také zase na určitou dobu poslední várka kartiček dorazila nedávno. Na dual jersey Olliho Jokinena, jersey Kovalchuka, limitované jersey (*/200) Brada Richardse, jersey Danyho Heatleyho a quad jersey Erica Colea se můžete podívat zde:

Detroit Red Wings - Pittsburgh Penguins

11. června 2009 v 13:25 NHL
Odehraných je 6 utkání, ve finálové sérii mezi Detroitem a Pittsburghem je stav 3:3 na zápasy. Obě mužstva zatím zvítězila ve svých domácích utkáních. V tom posledním, 7. zápase se může stát ale vše jinak. Bude se série vyvíjet jako až do teď, Detroit využije výhodu domácího prostředí, vyhraje 7. utkání a získá Stanley Cup. Stejně pravděpodobné je ale, že Pittsburgh konečně zlomí sílu domácích mužstev, v Detroitu zvítězí a hráči Pens získají Stanley Cup. Ještě nevíme která, ale jedna z variant určitě nastane. Z noci z pátku na sobotu ale určitě stojí za to, být vzhůru a podívat se na to nejdůležitější utkání celého roku NHL!

Před posledním, rozhodujícím utkáním jsme se rozhodli pro Vás zrekapitulovat dosavadní průběh play off obou mužstev.

1. kolo

Detroit Red Wings - Columbus Blue Jackets 4:0 na zápasy

Zkušení borci Detroitu neměli s nováčkem play off, Columbusem, sebemenší problém. Rudá Křídla vyhrála obě domácí utkání a také v Columbusu nezaváhali. Detroit, co se skóre týče, celkově přestřílel Columbus 18:7, nejproduktivnější hráč byl Johan Franzén, s 6 body. I přes čtyři prohry se Columbus při své premiéře v play off neprezentoval špatně, hlavně poslední utkání série, přestřelka 6:5 se šťastným koncem pro Detroit určitě nabídla divákům pěknou podívanou.

Pittsburgh Penguins - Philadelphia Flyers 4:2 na zápasy

Pens se museli namáhat v prvním kole více, než jejich aktuální finálový soupeř. Pittsburgh zahájil sérii dvěma výhrami doma, Philadelphia vyhrála jednou ze svých dvou úvodních, domácích utkání. V 5. zápase v Pittsburghu se opět radovali Letci, 6. zápas byl ale už ten poslední série, výhra Tučňáků 5:3 poslala hráče Flyers na dovolenou. V 6 zápasech dal Evgeni Malkin 4 branky a na dalších 5 sehrál, s 9 body se tak stal nejproduktivnějším borcem série.

2. kolo

Detroit Red Wings - Anaheim Ducks 4:3 na zápasy

Hráči z Anaheimu Detroit pořádně potrápili. Postupně se v sérii střídala města, ve kterých se hrálo, vítězili však jen domácí celky. Po 6 utkáních byl stav nerozhodný 3:3 na zápasy a výhodu domácího prostředí pro 7. zápas měli hráči Detroitu, neboť zakončil základní část v tabulce výše než Anaheim. A i v 7. utkání rozhodovalo domácí prostředí. V Joe Louis aréně Red Wings porazili Kačery (zase poměrně těsně) 4:3. Led se tak mohl zaplnit chobotnicemi, jako je to v Detroitu už po dlouhá léta tradicí. Johan Franzén dal sice v sérii šest branek, nicméně Corey Perry byl s 10 body nejproduktivnějším hráčem série.

Pittsburgh Penguins - Washington Capitals 4:3 na zápasy

Série mezi Pens a Caps - to byl všemi bedlivě sledovaný souboj superhvězd Crosby + Malkin vs. Ovechkin. Úspěšněji dopadla série nakonec pro Crosbyho s Malkinem, ale lehké to neměli. Postup vydřeli až v posledním utkání, na domácím lede Tučňáci vyhráli poprvé a také na posledy v sérii celkem jasně - 6:2. I přes výhru Pens v sérii ukradl Crosbymu s Malkinem show Alexander Ovechkin. Ruský génius dal v 7 zápasech 8 branek a celkově dokončil sérii se 14 body - to je průměr 2 bodů na utkání! Ani to mu ale nepomohlo k zisku Stanley Cupu, bylo jasné, že o tento bude bojovat Pittsburgh, nikoliv Washington.

3. kolo - finále obou konferencí

Detroit Red Wings - Chicago Blackhawks 4:1 na zápasy

Chicago bylo v dosavadním průběhu play off velice silné a suveréní a i když byl Detroit favoritem, se dal očekávat podobný boj jako v sérii Red Wings s Anaheimem. Opak byl však realitou. Chicago vyhrálo jen jedno jediné ze svých domácích utkání, Detroit ovládl všechny ostatní. Postupně dávali v sérii Rudá Křídla a více a více branek. Začali u dvou, pak dali tři, čtyři, pět a nakonec i šest. V těchto pěti utkáních dal Dan Cleary 5 branek a Valtteri Filppula si připsal celkem 7 bodů. Chris Osgood navíc udržel celkově úspěšnost svých zákroků nad 93 %.

Pittsburgh Penguins - Carolina Hurricanes 4:0 na zápasy

Carolina vyřadila silný Boston, a jakoby jí na ještě silnější Penguins už nezbyla žádná síla. Pittsburgh v čele s Evgeni Malkinem doslova nadělovat: jednou 6, potom 7 branek. Carolina si prostě jak se říká ani neškrtla. Ze třetího kola po roce opět do finále Stanley Cupu šli borci z Pittsburghu tedy značně nabuzeni. Na závěr musím ještě doplnit, že toto kolo nebyl nejproduktivnějším hráčem nikdo jiný než Evgeni Malkin, který byl se šesti brankami i nejlepším střelcem.

4. kolo - finále Stanley Cupu

Naše putování s Pittsburghem a Detroitem letošním play off končí až ve finále. Obě mužstva se do něho dostala shodně jako vloni a i letos je všechno velice napínavé. Jak už jsme psali, je v sérii vyrovnáno na 3:3 a čeká nás rozhodující utkání, v pátek, ve 20:00 Místního času, v Detroitu. Před tímto mačem si ale ještě zopakujeme, jak se vyvíjela dosavadní utkání v sérii.

1. Zápas: Detroit - Pittsburgh 3:1
2. Zápas: Detroit - Pittsburgh 3:1

3. Zápas: Pittsburgh - Detroit 4:2
4. Zápas: Pittsburgh - Detroit 4:2

5. Zápas: Detroit - Pittsburgh 5:0

6. Zápas: Pittsburgh - Detroit 2:1

7. Zápas: 12. 6. 2009, 20:00 (Eastern Time Zone), Joe Louis Arena, Detroit, Michigan, USA


Nové karty ve sbírce

8. června 2009 v 14:43 Hokejové kartičky - vlastní sbírka
Kromě karet Tomáše Vokouna jsem obdržel i jiné karty, podívejte se zde:
Začnu nahoře vlevo: Karta Romana Poláka je limitovaná do 1999 kusů, jsem rád že každý kousek dresu má jinou barvu. Karta Vanka od výrobce MVP je ze série New World Order, která se mi prostě libí a tak shánim co nejvíce těchto karet. Triple jersey Mariana Gaborika se velice povedlo, navíc je opatřeno limitací 110/299. Spectrum Winning Combos Sakic/Hejduk je asi nejvzácnější karta na obrázku. Je limitovaná do 99 kusů a je i na jersey kartu netradičně tlustá (6 mm). Další v řadě je jerseyčko Havláta, od výrobce Fresh Ice. Dále najdeme ''obyčejnou'' Winning Combos kartu Alexander Frolov/ Anže Kopitar, ovšem i tato je moc hezká. Předposlední karta je National Heroe Jay Bowmeester, limitace 143/225. Na samotném závěru pak kartička Winning Materials a na ní Aleš Hemský.

Novinky ve sbírce Tomáše Vokouna

8. června 2009 v 14:33 Hokejové karty - Tomáš Vokoun
Je pondělí, po dvou dnech volna zase začali lidé pracovat. Mezi těmito pracujícími lidmi jsou i pošťáci, a tak mi ten náš donesl dnes několik obálek. V nich bylo několik mnou už dlouho očekávaných kartiček, samozřejmě i některé do mé specializované sbírky na Tomáše Vokouna, podívejte se:

Hned první karta je netradiční: jedná se o kartu plastovou a jak si můžete všimnout, částečně průsvitnou. Je to první karta tohoto typu v mé sbírce. Další karta je dual-jersey Tomáše Vokouna s Peterem Budajem, navíc limitovaná do 999 kusů. Autograph karta dole je od Upper Decku, jako vždy velice pěkně zpracovaná.

5. Zápas: Detroit - Pittsburgh 5:0, 3:2 na zápasy ve finále Stanely Cupu

7. června 2009 v 13:54 NHL
Pátý zápas série, ten se vždycky označuje za rozhodující. Uvidíme, jestli se letos potvrdí toto tvrzení, pokud ano, tak má ke Stanley Cupu blíže určitě Detroit. Ten si v dnešním domácím utkání hravě poradil s hokejisty Pittsburghu 5:0. S navrátilcem Datsyukem (hned si připsal 2 asistence), podporováni bezchybným Chrisem Osgoodem a taženi v play off velice produktivním duem Franzén - Zetterberg rozhodla Rudá Křídla o zápase už ve druhé třetině. Už v té první šli sice Red Wings do vedení zásluhou Dana Clearyho, pravá smršť branek ale přišla v prostřední dvacetiminutovce. Druhou z celkem pěti branek vstřelil Valtteri Filppula. Chris Osgood rozehrál zpoza branky až na útočnou modrou na Mariána Hossu, ten přiklepl puk do mezikruží volnému Filppulovi. Ten se dlouho nerozmýšlel, puk strhl doprava na blafák a akci zakončil pěkným zavěšením pod rukou brankáře Pittsburghu Marca-André Fleuryho. Dále skóroval Detroit už jen v přesilovkách. Niklas Kronwall, Brian Rafalski a Henrik Zetterberg potrestali postupně vyloučení Gonchara, Malkina i Kunitze. Po 40 minutách měli Red Wings na svém kontě luxusní, pětibrankový náskok a bylo jasné, že už se bude jen dohrávat a že to bude Detroit, kdo bude vést v sérii 3:2 na zápasy. Ke konci utkání neudrželi hráči Penguins nervy na uzdě a na ledě se strhla menší potyčka. Rozhodčí tak rozdali ve třetí třetině 48 minut trestů a celkem udělili ve vypjatém utkání páni Devorski a LaRue 62 trestných minut.
Před zrakem 20 066 diváků tak domácí hokejisté Detroitu porazili Pittsburgh, když mu dali z 29 střel 5 branek. Naopak Penguins nedokázali ani jednou z 22 střel překonat ochránce domácí svatyně Osgooda a odjížděli tak poraženi.
Hráči Detroitu mají tak na svých hokejkách matchball, to znamená, že Pittsburgh musí v dalším domácím utkání zvítězit, pokud chce ještě pomýšlet na Stanley Cup. Detroit je na tom lépe. Pokud se neprosadí v Pittsburghu, má šanci získat pohár v posledním, sedmém utkání série, opět na domácím ledě.

Zde ještě video se všemi góly:


Mario Lemieux # 66

5. června 2009 v 16:07 Legendy NHL
Mario Lemieux se narodil 5. října roku 1965 v Montrealu, v provincii Quebeck. Hokej hrál už odmalička, hlavně na dvorku za domem. Ale naštěstí nezůstal jen u dvorku. Ve školním věku vypadal normální den Maria Lemieuxa zhruba následovně: Přišel ze školy, aktovku hodil do kouta, vzal si brusle a hokejku a šel nejméně na 4 hodiny hrát hokej. Takto to chodilo několik let, až si o něm začal povídat celý Montreal. Mariovi bylo 12 let, když se na tohoto pověstného kluka přišel podívat tehdejší trenér veleslavných Canadiens - Scotty Bowman. Nikoho by tenkrát asi nenapadlo, že se oba muži nakonec sejdnou v jednom mužstvu a vyhrají spolu Stanley Cup. Dále se o Lemieuxových povídá, že byli pro hokej zapálená rodina. Když kluci Lemieuxovi nehráli hokej venku, tak Mariova máma nanosila sníh do pokoje a hokej se hrál tedy na koberci.
Své první profesionální angažmá si Lemieux odbyl v letech 1981-1984. V dresu týmu Voisins de Laval z QMJHL se mu velice dařilo, poslední sezónu před nástupem do NHL si připsal v 70 utkáních neuvěřitelných 133 branek a číslo nahrávek se zastavilo na 149. Celkem si tak Mario připsal 282 kanadských bodů, což je do dneška oficiální, nepřekonaný rekord QMJHL.
Jak už jsem nakousl, se Mario Lemieux dostal Entry Draftem roku 1984 do NHL. Draftován byl z první pozice Pittsburghem a zajímavé je, že ve městě proslulém ocelí zůstal svou celou kariéru, tedy až do roku 2006. Další zajímavostí je, že o Maria byl při draftu obrovský zájem. Quebeck Nordiques za mladou hvězdu nabízeli své slavné trio bratří Šťastných, Minnesota North Stars (dnes Dallas Stars) byla za Mária ochotna dát všech 12 hráčů celého draftu. Zájem měli také Montreal a další týmy. Přes všechny nabídky zachoval GM Pittsburghu Edie Johnston chladnou hlavu a svou první volbu v draftu si ponechal - nejspíše věděl proč …
Hned v prvním roce v NHL Super Mario všem ukázal, co je zač a že je čísla 1 v draftu hodný. V prvním utkání kariéry NHL, při prvním střídání, z první střely dal hned první branku. Ročník uzavřel s rovnými 100 body, překonanou hranicí 40 branek za sezónu (přesně jich bylo 43), Calder Trophy pro nejlepšího nováčka a nominací na NHL All Star Game, ve kterém si ještě jako třešničku za dort vysloužil vyznamenání pro MVP - Most Valuable Player - čili ocenění pro neužitečnějšího hráče.
Další ročník, 1985/1986 se Lemieux zlepšil na 141 bodů a i když zaostal v produktivitě za Waynem Gretzkym, si po sezoně odvážel domů Lester B. Perason Award pro nejlepšího hráče sezóny, dle hlasování ostatních hráčů.
Ve stejném duchu jak nastínily první dvě sezóny, Mario pokračoval rok co rok, získával jedno ocenění za druhým a vytvářel rekordy, jak osobní tak celé NHL. Ale až do roku 1991 Lemieux ale nezískal tu trofej, po které asi nejvíce toužil - Stanley Cup.
I Tento sen se mu ale splnil, právě v sezóně 1990/1991. I přes Mariovu absenci v základní části se tým okolo vycházející hvězdy Jaromíra Jágra probojoval do play off. V tom už pak tažen svou největší hvězdou - Lemieuxem - Penguins nezaváhali a Lemieux se spolu s Jágrem radovali z prvního Stanley Cupu. Mario si jako bonus odnášel Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off. Další ročník neodehrál Mario kvůli menším zraněním celý, nicméně 64 utkání a v nich získaných 131 bodů stačilo na zisk Art Ross Trophy. Stejně tak mužstvo obhájilo pohár Lorda Stanleye, ve finále konference ani v samotném finále Stanley Cupu navíc neprohráli Pens ani utkání. Stejně jako vloni Lemieux obhájil i Conn Smythe Trophy.
Pak ale přišel zvrat - vážné onemocnění. V průběhu sezóny 1992/1993 Mariovi diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin - Hodgkinsovu nemoc. A aby toho nebylo málo, se zase ozvaly Maria už roky trápící problémy se zády. Rakovina změnila Mariovi život, když se 12. ledna 1993 vracel od doktora s diagnózou, neviděl pořádně na cestu. Oči měl zalité slzami. Naštěstí byly prognózy optimistické, a Mario nakonec vyhrál dva boje naráz: Ten na ledě, když získal kanadské bodování v souboji s Patem LaFontainem a hlavně ten v osobním životě, když porazil rakovinu. Nemoc a zranění ale velkou hvězdu poznamenaly, Jaromír Jágr při ohlédnutí za těmito roky říká: ,,Bez ohledu na to, jak Mario ještě několik let v NHL dominoval, hrál pokaždé jen zhruba na 70 % svých možností. Víc mu zdraví nedovolilo. ''
Následoval ročník 1993/1994, kdy se Penguins Stanley Cupu nedočkali, stejně jako v sezóně další, 1994/1995. V tomto ročníku se totiž Mario Lemieux na rok rozloučil s hokejem. Odpočíval, čerpal nové síly a věnoval se rekonvalescenci i doléčení starých zranění.
Na začátku sezóny 1995/1996 byl však Lemieux už připraven na NHL, a to v plné síle. Vrátil se jako opravdový šampion. Pittsburgh ovládl svou divizi a Mario vyhrál se 161 body s přehledem kanadské bodování a s ním i trofej Arta Rosse, stejně jako Lester B. Pearson Award a Hart Memorial Trophy. Pittsburgh ale v play off narazil na papírově bezmocnou Floridu, která ale překvapivě hráče Pittsburghu poslala na dovolenou.
I po této přeci jen poměrně vydařené sezóně uvažoval Lemieux nad koncem kariéry. Dva týdny před začátkem přípravného kempu se ale přeci jen k radosti hráčů i fanoušků rozhodl pokračovat.
Vypadalo to, jako by se návrat Maria oslavoval ještě během další, už běžící sezóny (1996/1997). Tučňáci zažili hrozný vstup do soutěže a z úvodních 20 utkání jich vyhráli jen 6 a krčili se až u dna celé NHL. Tým se ale v průběhu ročníku vzchopil, Lemieux zabral a zase získal Art Ross Trophy. V play off ale zase tým z Pittsburghu klopýtnul - tentokrát na Philadelphii. Bylo léto roku 1997 a v Americe se zase spekulovalo o konci kariéry Super Maria. Opravdu nikdo nevěděl, jestli Mario bude v hokeji pokračovat. A proto se už v roce 1997 stal členem síně slávy. Lemieux nakonec kariéru ukončil, ale ne na vždycky.
Další dva roky už nebyly bez Lemieuxe zdaleka tak slavné, jako ty minulé a tým začal upadat a postupně se potýkal i s velkými finančními problémy. V roce 1999 už nebyl schopný jakýchkoliv plateb a budoucnost Penguins byla nejasná. Tým však nezachránil nikdo jiný, než Mario Lemieux. Stal se tak od sezóny 2000/2001 majitelem klubu a navíc ještě ohlásil návrat ke kariéře. Před touto návratovou sezónou přiletěl Jágr do Pittsburghu, zašel za Lemieuxem a mezi oběma muži proběhl následující rozhovor: Jágr Mariovi sdělil, že se mu v poslední době nedaří. Na led chodil s bitkaři, nebo třeba až ve třetí lajně, nedařilo se ani pro něho důležitým spoluhráčům jako třeba Janu Hrdinovi, no prostě nic neklapalo. Jágr pravil, že by to chtělo centra. Ale že každý dobrý centr něco stojí, a že Mario nemá peníze. Tedy alespoň na nové hráče. Lemieux odvětil, že by o jednom centrovi věděl, o docela levném, který by klub nestál ani dolar. Jágr se nepochopitelně podíval do tváře svého kamaráda, z jehož rtů už se dal odečíst lehký úsměv. Ještě chvilku Lemieux nechal Jágra trápit, užíval si svůj triumf a pak vyhrkl, že on je ten centr, že se vrací k hokeji. V ten moment byl Jaromír Jágr asi tím nejšťastnějším pravým křídlem na světě.
Nakonec si hrající majitel a Jágrův centr si nevedl vůbec špatně: 43 utkání, v nich vstřelených 35 branek a celkově 76 bodů. V dalším ročníku ho zužovaly zase zdravotní potíže, odehrál jen 24 zápasů. Sezóna 2002/2003 byla ta nejlepší z Mariových posledních. Odehrál 67 zápasů z 82 a připsal si 91 bodů. V dalších dvou sezónách až do roku 2006 odehrál už jen něco přes 30 utkání a věnoval se spíše manažerským povinnostem. A těch se zhostil skvěle: Jeho tým se k dnešnímu dni může pochlubit plno skvělými hráči, jako brankářem Fleurym, útočným duem Crosby - Malkin a dalšími, šikovnými hokejisty. Tak šikovnými, že aktuálně bojují o zisk prvního Stanley Cupu od roku 1992 - paradoxně od doby, které se neříkalo jinak, než Lemieux - éra.

Mario Lemieux celkem odehrál v NHL 915 utkání a posbíral v nich 1723 bodů. Nikdy nepřekonal hranici 200 bodů (jeho maximum je 199), i přesto ale patří mezi největší legendy NHL a světového hokeje. Pittsburgh může být pyšný na svého aktuálního majitele, dlouholetého kapitána a bývalého vynikajícího hráče.

Ùplným závěrem ještě video s Lemieuxovými nejhezčími akcemi:

Anketa 25.

5. června 2009 v 16:01 Ankety

Finále Stanley Cupu

2. června 2009 v 10:38 NHL
Finále Stanley Cupu je v plném proudu, za sebou už máme obě utkání v Detroitu. A z obou vzešli vítězně domácí hokejisté, kteří dvakrát, shodně 3:1, porazili Tučňáky. Musím se přiznat, že bych neočekával takový průběh. Ale alespoň mnou očekávaný nápor Penguins v podání dvojice Crosby - Malkin se nekonal. Detroit naopak jak se říká ,,nevytuhnul'' a pečlivě bránil. A nejen to, dával i góly. Některé, hlavně v prvním utkání, byly dosti šťastné, ale to k hokeji patří. A Detroit ukázal ještě jednou silnou stránku. Zatímco je Pavel Datsyuk na marodce a Pittsburgh ubránil nejnebezpečnější dvojici Red Wings Zetterberg - Franzén se v pohodě prosazovali jiní. Situaci popsal trefně kouř Rudých Křídel Mike Babchock: ,,Kdyby mi někdo řekl, že v zápase nastoupí čtveřice nováčků Ericsson, Leino, Abdelkader a Helm, ani náhodou by mě nenapadlo, že to bude ve finále. Spíš na konci základní části, kdy budeme mít nahráno." Ale tito muži nakonec byli tím rozdílem. A hlavně potom Justin Abdelkader, který dal gól v obou finálových utkáních.
Poslední differencemaker je brankář. Zatímco v regulérní části patřil Chris Osgood do těžkého ligového podprůměru, v play off poslední muž v NHL s klasickou brankářskou maskou (Taková, jakou používá i Dominik Hašek) září. To na druhé straně Marc André-Fleury zatím moc jistě nevypadá.
Perličkou na závěr je bitka Malkina s Zetterbergem. Situace začala ale úplně jinde, u brankáře Red Wings Chrise Osgooda. Střela z kruhu z hokejky hráče Penguins, následuje rozklek Osgooda a puk konči někde v jeho klíně. Maxime Talbot byl ale toho názoru, že Osgood puk neměl zcela pod kontrolou. Přijel k němu, pořádně ho píchl hokejkou, až se Osgood překulil, puk mu z náruče vypadl a došoural se za brankovou čáru. Rozhodčí ještě stihl ukázat, že branka není regulérní a neplatí. Ale to už se mu nikdo nevěnoval. Zpoza branky přijel Henrik Zetterberg a na oplátku za píchnutí uštědřil Talbotovi ránu. To se ale zase nelíbilo Malkinovi, který se pustil do Zetterberga. Situace skončila hromadnou strkanicí u branky Red Wings a bitkou Malkina s Zetterbergem. Borci se navzájem zbavili dresů, Malkin si odnesl trest 2+5 minut a do konce utkání. Disciplinární trest ho nepostihnul a tak bude připraven do dalšího utkání. A to se hraje dnes, ve 20:00 místního času v Pittsburghu.

A úplným závěrem ještě video k bitce Malkina s Zetterbergem: